DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Odstřelovači 2.světové války

 Odstřelovači 2.světové války

 

 Zajímavosti - Tři nejúspěšnější odstřelovači 2.světové války

Jméno:    Simo Häyhä

Konflikt: zimní válka mezi Finskem a Sovětským svazem ( 1939 – 1940 )

Konto:     505 mrtvých

image

Když se ptají novináři finského odstřelovače,zda zabil více sobů než Rusů,zahledí se do prázdna a po chvilce odpoví: „Když potřebujete lovit pro maso,nemusíte tolik zabíjet.“Simo Häyhä je podle vojenských statistik nejúspěšnějším odstřelovačem všech dob.Na svém kontě má zřejmě přes 800 příslušníků Rudé armády.Ty zabil během několika měsíců.Vyslouží si tím přiléhavou přezdívku Bílá smrt.

Simo Häyhä se narodil v malé vesničce Rautjärvi na rusko – finském pomezí.Od malička je vychováván jako lovec a zálesák.Na svůj první lov vyrazí s otcem v sedmi letech a už od devíti střílí jeleny a soby,jako by se nechumelilo.V roce 1925 je povolán do finské armády,kde je přiřazen k elitní jednotce odstřelovačů.Po ukončení vojenského výcviku odchází v hodnosti desátníka zpět do civilu,ale je automaticky přiřazen k národní gardě,což je jakási finská domobrana.Ta má v případě ohrožení země bránit její hraniční oblasti,dokud nedorazí hlavní ozbrojené složky.Simo si žije svůj život lovce a zálesáka a ti,kteří ho znají,o něm tvrdí,že je dobrosrdečný a obětavý muž,který by neublížil ani mouše.To už se ale má brzy změnit.

Ve čtvrtek 30.listopadu 1939 totiž Sovětský svaz bez vyhlášení války napadne Finsko a narazí na Mannerheimovu linii.To je systém opevnění budovaný ve 20.a 30.letech napříč Karelskou šíjí,aby přehradilo nejsnadnější přístupovou cestu v případě útoku Sovětského svazu.Ve Finsku probíhá mobilizace záložních jednotek a Simo Häyhä je přiřazen k 12.pěší divizi plukovníka Stevensona,která má za úkol bránit postupu Rudé armády v okolí řeky Kollaa.Začíná sovětsko – finský konflikt,který vstoupí do historie jako zimní válka.Simo jako odstřelovač operuje naprosto samostatně a má jediný úkol – způsobit nepříteli co největší ztráty.Přes den se teploty pohybují kolem -20°Celsia a v noci klesají až k – 40°.Počasí,že by psa nevyhnal,ale pro zkušeného zálesáka to není nic neobvyklého.Pohybuje se s přehledem ve známém terénu na lyžích,v bílé kombinéze a hledá si nejvhodnější palpost,kde vyčkává na nepřítele.Čeká v mrazu několik hodin a nechá se zasněžit tak,aby ze sněhového příkrovu čouhala jen hlaveň jeho pušky Mosin – Nagant M28.

Konečně zaslechne ruštinu a z vánice vystupuje jednotka rudoarmějců.Simo zamíří na vojáka,který jde jako poslední a vystřelí.Třesk… a voják padá k zemi.Sověti netuší,odkud výstřel vyšel.Zalehnou a čekají,po hodině jsou už promrzlí a rozhodnou,že budou pokračovat v cestě.Další rána a hned další.Jsou už tři mrtví.Nakonec ze 30členné jednotky dorazí na určené místo jen 12 vystrašených vojáků.Bílá smrt řádila poprvé a Simo si může připsat na konto prvních 18 úlovků.

Simo Häyhä za méně než 100 dní zabije přes 800 sovětských vojáků.Z toho je potvrzeno 505.Sověti zkoušejí všechno možné,aby se ho zbavili.Kromě odstřelovačů,kteří mají jako jediný úkol zabít Bílou smrt,se ho snaží zlikvidovat i dělostřelectvo.Až 6.března 1940 si ho nejde sovětská tříštivá kulka,která zasáhne jeho čelist a  odstřelí mu půlku obličeje.Simo upadá do kómatu,z něhož se probere 13.března.Tedy v den,kdy je vyhlášeno příměří a ukončení bojů.Krátce nato je povýšen z desátníka na podporučíka.

Jméno:    Ljudmila Pavličenková

Konflikt: 2.světová válka

Konto:     309 mrtvých

image

Mezi trojici nejúspěšnějších odstřelovačů v historii se zařadila i Ukrajinka Ljudmila Michajlovna Pavličenková ( 1916 – 1974 ),která je zároveň i ženou s největším počtem zneškodněných cílů.Během 2.světové války se jí podaří zabít 309 Německých vojáků a pro sovětskou propagandu je pravou matkou pluku.Ljudmila,která se  narodí v Bílé Cerekvi,se ve 14 letech s rodiči přestěhuje do Kyjeva,kde se zapisuje do komsomolského kroužku střelectví a pilně cvičí střelbu do terče.Fascinuje jí historie a hlavně ukrajinská kozácká tradice.V roce 1937 obhajuje na Kyjevské univerzitě svou diplomovou práci o kozáckém vůdce Bogdanu Znoviji Michajloviči Chmelnickém.

V červnu 1941 napadnou Němci Sovětský svaz a Pavličenková se už tlačí ve frontě u náborové kanceláře v Kyjevě mezi prvními dobrovolníky,kteří žádají o přidělení k pěchotě.Pro sovětskou armádu zdecimovanou stalinskými čistkami je dobrá každá ruka.Pětadvacetiletá Ljudmila narukuje k 25.pěší divizi.Je zařazena do výcviku odstřelovačů a stává se jednou z 2 000 žen,které slouží v Rudé armádě na této pozici.První dva německé vojáky zasáhne Ljudmila v bojích u Beljajevky.Při bojích o Oděsu,které trvají dva a půl měsíce,vyčistí prostor od 187 Němců a začíná se rodit legenda o ženském odstřelovači.Po dobytí Oděsy je stažena k obraně Sevastopolu na Krymském poloostrově.Tady bojuje osm měsíců a podle statistik jižního frontu sovětské armády její konto vzroste na 257 německých vojáků.Do konce války má celkem 309 zlikvidovaných cílů,přičemž 39 z nich jsou elitní němečtí odstřelovači.V červnu 1942 ji ale zasáhne nepřátelský minomet a Pavličenková,která je už v hodnosti poručíka,je stažena do vnitrozemí.Pro sovětskou propagandu je příliš cenná.

Po uzdravení je Pavličenková vyslána do Kanady a Spojených států na propagační turné.Je prvním občanem Sovětského svazu,kterého přijme americký prezident F.D.Roosevelt v Bílém domě.Po svém návratu do Sovětského svazu se chce vrátit na frontu,ale politikové jí to zakazují.Místo bitevního pole Pavličenkové nabídnou práci instruktorky ve škole pro odstřelovače,kde zůstává až do konce války.V roce 1943 jí je udělena Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu a její portrét se objeví i na sovětské poštovní známce.

Jméno:     Vasilij Zajcev

Konflikt:  2.světová válka

Konto:      242 mrtvých

image

Jeden z nejznámějších odstřelovačů 2.světové války sovětský snajpr 1047.střeleckého pluku,284.střelecké divize,62.armády Stalingradského frontu Vasilij Grigorjevič Zajcev ( 1915 – 1991 ).Vasilij prožije dětství v pohoří Ural,kde je zdatným a vášnivým lovcem.Už od roku 1936 je členem Vojenské námořní flotily a v době vypuknutí 2.světové války slouží jako úředník.Je náčelníkem finančního oddělení u sovětského Tichomořského loďstva.Když si ale přečítá zprávy o brutalitě německých agresorů,něco se v něm zlomí a sám se dobrovolně přihlásí do první linie k obraně Stalingradu.Vzhledem k jeho lovecké praxi je zařazen ke střelcům.Za první měsíc se mu podaří dostat 32 německých vojáků.Za to dostává Vyznamenání za odvahu a je pověřen řízením školy pro odstřelovače,kterou improvizovaně vede v tovární hale Metiz.

Pověstný je jeho souboj s esem německých odstřelovačů,jehož Zajcev ve svých Zápiscích odstřelovače nazývá Herr Konig.Zajcev se za ním plíží nejméně týden a stále nemůže zjistit jeho pozici.Až náhodou,kdy Zajcevovi v krytu sklouzne rukavice a Konig vystřelí,pomůže sovětskému odstřelovači odhalit jeho blízkost.Zajcevův partner Nikolaj Kulikov pak zvedne svou helmu na klacku z krytu a vzápětí je v ní díra po Konigově zásahu.To už ale Zajcev vysleduje polohu svého nepřítele a jediným výstřelem ho zabije.Pak jde k mrtvole a vezme si jeho pušku s teleskopickým hledím.Příběh je to hezký,ale chybějí k němu důkazy.V německých záznamech není na seznamu odstřelovačů žádné jméno Konig ani König a vypadá to,že si to celé Zajcev s vydatnou pomocí sovětských mediálních mágů vymyslel.

Ať je to s tajemným německým esem jakkoliv,jisté je,že Zajcev v bojích o Stalingrad zneškodní mezi říjnem 1942 a lednem 1943 celkem 242 ověřených cílů,především důstojníků Wehrmachtu,přičemž 11 z toho jsou němečtí odstřelovači.Zajcev má pravděpodobně na svém kontě daleko více zabitých nepřátel,ale neověřené zásahy,které by mohl potvrdit nějaký svědek,se do statistik nezapočítávají.

  • Odstřelovačky 2.světové války  
  • AMERIKA 

    Opakovací puška ráže 30´´ model 1903

    Základní technické údaje: M1903 A1

    Ráže: 7,62 mm,délka: 1 105 mm,délka hlavně: 610 mm,hmotnost: 4,1 kg,počáteční rychlost střely: 855 m/s,zásobník: krabicový na pět nábojů

    V roce 1903 se americká armáda rozhodla najít náhradu za své pušky Krag – Jorgensen a přijala do své výzbroje novou zbraň vycházející z Mauserovy opakovací pušky.Puška obdržela oficiální označení US Magazine Rifle,Caliber 30,Model 1903 nebo M1903,čili americká opakovací puška ráže 30 model 1903.Puška se obecně nazývala Springfield podle měst,kde se vyráběla.Koncepce zbraně umožňovala její univerzální použití u pěších i jezdeckých jednotek.Byla kratší než její součastnice,dobře vyvážená a s přitažlivým zevnějškem.

    image

    V době zahájení výroby pušky M1903 byl původní náboj 30 – 03 se střelou s kulatou přední částí nahrazen novým nábojem se špičatou střelou.Tento náboj se v současné době označuje 30 – 06,neboť se jednalo o náboj ráže 30´´,zavedený v roce 1906.Zůstla standardním nábojem americké armády po řadu let a ještě dnes se používá.Původní puška M1903 sloužila americkým vojákům během 1.světové války.V roce 1929 se konstrukce pušky mírně přepracovala.Pažba dostala pistolovou rukojeť usnadňující míření.Zbraně s novou pažbou dostaly označení M1903 A1.Dále se vyrábělo provedení M1903 A2,které sloužilo jako cvičná podrážová zbraň zasouvaná do hlavní pobřežních děl.S pomocí podrážkových zbraní se snižovaly náklady na výcvik dělostřeleckých posádek.Při vstupu Spojených států do 2.světové války v roce 1941 neměla americká armáda dostatečné počty nových samonabíjecích pušek M1 Garand a tak se obnovila velkovýroba pušky M1903,tentokrát pod označením M1903 A3.Od předchozích provedení typové řady se puška lišila některými změnami,plynoucími z použití moderních metod hromadné výroby.Kvalita pušek byla však nadále vynikající.Při výrobě některých součástí,do té doby obráběných,se použilo lisování z plechu.Podstatná změna se týkala polohy hledí,které se přemístilo z hlavně nad závěr.Jedinou další verzí M1903 ( kromě několika speciálních sportovních modelů,bylo provedení M1903 A4.Jednalo se o speciální odstřelovačskou verzi s dalekohledem Weaver.Tato zbraň postrádala obvyklá mechanická mířidla.Mnohé M1903 A4 sloužily ještě v 50.letech během války v Koreji.Pušky M1903 používaly během 2.světové války také některé spojenecké armády.Mnohé americké jednotky,které se vylodily v Normandii v den D 6.června 1944,sebou přivezly své Springfieldy.Řada těchto zbraní přešla do výzbroje partyzánských jednotek ve Francii a jinde.M1903 se prakticky staly standardním vybavením různých ostrovních pozorovatelů na ostrovech v Tichomoří.V roce 1940 putovala zásilka pušek do Velké Británie,kde je převzaly jednotky domobrany.Výroba pušky se během 2.světové války znovu rozeběhla na základě britské objednávky.K obnovení výroby však nepochybně přispělo také rozhodnutí americké armády znovu odebírat pušky M1903.Pušku M1903 a její varianty lze ještě dnes potkat ve výzbroji menších armád v různých částech světa.Opakovací puška M1903 Springfield se dodnes považuje za jednu z nejklasičtějších pušek všech dob.Stále je zbraní,ze které je radost střílet

  • Sovětský svaz

  • Pušky Mosin - Nagant

    Základní technické údaje: Mosin – Nagant vz. 1891/30

    Ráže: 7,92 mm,délka: 1,232 m,délka hlavně: 729 mm,hmotnost: 4 kg,počáteční rychlost střely: 811 m/s,zásobník: na 5 nábojů

    Koncem 80.let 19.století se rozhodla ruská armáda nahradit své jednoranné pušky Berdan opakovacími puškami.Nová zbraň ruské armády v sobě spojovala nejlepší prvky konstrukcí bratří Nagantů z Belgie a ruského kapitána Mosina.Dostala název Mosin – Nagant vzor 1891.s touto zbraní carská armáda vyrážela do bitev až do roku 1917.Vzor 1891 potom do své výzbroje přijala i nová Rudá armáda,vytvořená po převratu na podzim 1917.Puška sloužila ještě mnoho let poté.

    image

    Puška vzor 1891 používala náboj ráže 7,92 mm.Měla poměrně dobrou konstrukci.Točný válcový závěr se skládal ze sedmi součástí.Jednořadá nábojová schránka na čtyři náboje měla výklopné dno.Nabíjela se pásky na pět nábojů,pátý náboj se zasouval přímo do nábojové komory.Náboje ve schránce přidržovala odpružená zádržka,která zároveň plnila úlohu vyhazovače.Puška vzor 1891 byla účelná, i - když  poměrně dlouhá zbraň.Bodák měl křížovou špičku,která se používala také při rozebírání zbraně.Původní vzor 1891 měl hledí kalibrováno v arsinech,což byla stará ruská délková jednotka odpovídající 0,71 m.Po roce 1918 se mířidla kalibrovala v metrických jednotkách.V roce 1930 byl zahájen modernizační program starých pušek,nově vyráběné zbraně již používaly všechny zavedené inovační prvky.Nové provedení vzor 1891/30 bylo poněkud kratší než původní a uplatnily se u něj některé prvky vedoucí ke zjednodušení výroby.Vzor 1891/30 byl nejrozšířenější opakovací puškou Rudé armády v období 2.světové války.Na jeho bázi vznikla i ostřelovačská verze s dalekohledem.jiným zvláštním vybavením byl granátomet a tlumič hluku výstřelu.Opakovačky Mosin – Nagant se vyráběly také jako krátké karabiny pro jezdectvo a další uživatele.První z nich byla mosin – Nagant vzor 1910,mnohem později následoval vzor 1938.V roce 1944 byl zaveden vzor 1944,který se od předchozího vzoru 1938 lišil pouze bodákem sklopným podél předpaží.Puška Mosin – Nagant používali také Finové,Poláci a také Němci.Němci se v letech 1941 – 42 zmocnili značných počtů sovětských opakovaček,z nichž mnohé použili k vyzbrojení německých druhosledových jednotek a vojenské policie.Většinou se jednalo o pušky vzoru 1891/30,které Němci označovali Gewehr 254 (r).V roce 1945 došlo na uplatnění starých pušek vzor 1891,které se staly výzbrojí jednotek Volksturm pod označením Gewehr 252 (r).Puškami vzor 1891/30 byly vyzbrojeny mnohé jednotky rozmístěné na Atlantickém valu.Se zavedením automatických pušek v poválečných letech ,opakovačky Mosin – Nagant z výzbroje sovětské armády rychle zmizely.Určitá část zbraní byla nabídnuta k prodeji do zahraničí,většina však skončila ve skladech.do dnešních dnů zůstaly v aktivní službě krátké příruční karabiny,především v Číně a na Dálném východě.Mnohé z nich se uplatnily jako výzbroj partyzánských skupin a osvobozeneckých armád.

  •  

  • Německo

  • Samonabíjecí puška G 41 (W) a G 43

    Základní technické údaje: Gewehr 41 (W)

    Ráže: 7,92 mm,délka: 1124 mm,délka hlavně: 546 mm,hmotnost: 5,03 kg,úsťová rychlost střely:776 m/s,nabíjení: nábojová schránka na 10 nábojů.

    Německá armáda měla všeobecnou sekci kontroly kvality,která neustále hledala cesty zvýšení účinnosti německých ozbrojených sil.V roce 1940 sekce dospěla k názoru,že efektivitu pěchotního boje zvýší samonabíjecí puška.Zbrojnímu průmyslu byly sděleny armádní požadavky na tuto zbraň a na jejich základě firmy Walther a Mauser vypracovaly své návrhy.Obě zbraně používaly takzvaný Bangův systém (pojmenovaný po svém dánském vynálezci),u něhož plyny vytékající z ústí hlavně udělí hybnost pístu,který mechanismu dodá energii pro provedení samonabíjecího cyklu.Z vojskových zkoušek vyplynulo,že se konstrukce firmy Mauser pro armádní účely nehodí.

    gewehr-43.jpg

     

    Návrh firmy Mauser byl zamítnut,čímž se uvolnilo pole působnosti pro Waltherův návrh,z něhož vzešla samonabíjecí puška ráže 7,92 mm Gewehr 41 (W).Vyznačovala se poměrně složitým mechanismem uzamčení pomocí dvou závor uložených po stranách těla závěru.Závory byly v uzamčeném stavu rozepřeny klínovitým pouzdrem úderníku do vybrání ve stěnách pouzdra závěru.

    S puškou G 41 (W) však Němci mnoho štěstí neudělali.Na bojištích východní fronty se puška 41 (W) neosvědčila.Bangův systém byl příliš složitý a nemohl zabezpečit spolehlivou funkci v náročných podmínkách služby na východní frontě.Zbraň byla těžká,její nošení nepohodlné a zacházení s ní obtížné.Puška G 41 (W) byla navíc výrobně náročná.Nabíjení nábojové schránky pušky  pomocí pásků na pět nábojů bylo v bojových podmínkách zdlouhavé.Ve své době však G 41 (W) byla jedinou německou samonabíjecí puškou a v její výrobě se pokračovalo.Její celková produkce dosáhla počtu několika desítek tisíc.

    Většina vyrobených pušek G 41 (W) byla nasazena na východní frontě.Zde se Němci mohli seznámit se samonabíjecími puškami Tokarev,které měly mechanismus pracující na odběru prachových plynů kanálkem z hlavně.Po prozkoumání tohoto systému Němci zjistili,že podobný mechanismus mohou zapracovat i do své pušky G 41(W),která z pušky Tokarev převzala systém odběru prachových plynů kanálkem na horní straně hlavně.Závěrový systém zůstal nezměněn,nábojovou schránku nabíjenou pásky nahradil snadno vyměnitelný zásobník na 10 nábojů.S rozeběhnutím výroby pušky G 43 skončila produkce G 41 (W).Puška G 43 se vyráběla mnohem snadněji,zakrátko výrobní linky dodávaly značné množství těchto zbraní.Vojáci oceňovali snadnost nabíjení.G 43 v porovnání s předchozím typem.

    G 43 zakrátko dosáhla značné obliby.Při návrhu zbraně se využily všechny možnosti zjednodušení a zlevnění výroby.K výrobě pažbení se používala dřevotříska a plasty.V roce 1944 byla zavedena  ještě jednoduší konstrukce pojmenovaná Karabiner 43,zkrácená o 50 mm.

    Pušky G 41 (W) a G 43 používaly standardní vztah k vývojovému programu útočné pušky na krátký náboj ráže 7,92 mm.Puška G 43 se uplatnila také jako účinná odstřelovací puška.K tomuto účelu se standardně opatřovala dalekohledem.Při plnění odstřelovačských úkolů byla G 43 velmi úspěšná.Ve výzbroji československé armády se odstřelovaná verze G 43 udržela ještě řadu let po skončení války.

    MAUSER 98K

    22. června 2006 v 22:04 |  PĚCHOTNÍ VÝZBROJ WEHRMACHTU
    MAUSER 98K
    DÉLKAZBRANĚ 1.11 m
    VÁHA ZBRANĚ 4 kg
    DOSTŘEL ZBRANĚ 2700 m
    RÁŽE ZBRANĚ 7.92 mm
    ROK UVEDENÍ DO PROVOZU 1935
    RYCHLOST STŘELI PŘI VÝSTŘELU 745 m/s
    POČET NÁBOJÚ VE ZBRANI5 KUSÚ 

Rifles, shotguns : Mauser 98k - ArmyMAUSER 98K BYL VYRÁBĚN I JAKO ODSTŘELOVAČSKA PUŠKA.

PUŠKY TOHOTO TYPU BYLY PŘDEVŠÍM VHODNÉ PRO PŘESNOU STŘELBU NA VĚTŠÍ VZDÁLENOSTI.NA ZAČÁTKU VÁLKY JIMI BYLI VYZBROJA VĚTŠINA VOJÁKÚ.V POZDĚJŠÍCH LETECH VÁLKY BYLI VOJÁCI SPÍŠE VYZBROJOVÁNI AUTOMATICKÝMY ZBRANĚMI.Rifles, shotguns : Mauser 98k - Army